Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nekonformní stránka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

30 výročí politického a navazujícího majetkového převratu v roce 1989.

 

Všechna režimní media,ať veřejná i soukromá na jednu notu velebí tuto záležitost, vůbec neberou v

potaz, že v ČR žijí i tehdejší občané z druhé strany „barikády“.

Pohled z druhé strany jim pochopitelně nevoní, a už neprezentují, že většina národa nebyla pro

likvidaci socialismu a zavedení kapitalismu, který tehdy schovávali za termín „tržní hospodářství“.

Z kterého se později stal všeobecný termín „ utrhni co můžeš“.

 

Něco ze sítě :

 

Také porovnání 30 let :

Já když se podívám na třicet let komunistů, tak vidím nové továrny, přehrady, elektrárny, silnice, byty pro lidi na bydlení a ne jako spekulativní investici, neuvěřitelné kulturní vzepětí šedesátých let, Remka ve vesmíru, metro v Praze, politické procesy i rehabilitace, kolektivizaci zemědělství i soběstačnost v potravinách, akce „Z“ a brigády, sovětskou okupaci i normalizaci…

 

A co vidím, když se podívám na třicet let od roku 1989 do roku 2019? Privatizaci. Padesát odstínů privatizace. Zkrachovalé podniky, bezdomovce, exekuce a lány řepky; a v kultuře nic, co by stálo za zmínku. Jinak nic. Žádný pokrok, žádná snaha, žádná vize, žádný společný cíl, jen partikulární sobecké cíle urvi, co se dá, a jdi přes mrtvoly. Jedním slovem – stagnace. Paralýza antikomunismem.

 

Jestli to vidíte jinak, zkuste mě přesvědčit. Ale tím, jaké je to dnes, ne jaké to bylo dřív. Neargumentujte padesátými léty a nedostatkem banánů, argumentujte tím, jak se společnost posunula, co získala, co vybudovala. Celá společnost, ne Kellner, Babiš nebo Bakala. Neomezenými možnostmi pro agresivní podnikavé predátory mě nepřesvědčíte, vydáváním monotónního oslavování „svobody“ za svobodu samotnou také ne. Ani internetem, magnetickou resonancí a dalšími přínosy pokroku obecně, který je v takové Číně, Indii či leckde v Africe stejný.

 

Je mi líto, ale já prostě nic, co by převážilo bezdomovce, exekuce a sociální nespravedlnost nějak nenacházím. Asi nemám ten správný smysl pro svobodu.

Převzato z TRIBUN

A plně se pod toto podepisuji !

Ze zahraničí :

Zatímco nás česká média stále ukolébávají pohádkou o sametové revoluci a vyšetřovací komise k událostem 17. listopadu samozřejmě nic nevyšetřila, více cenných informací se člověk dozví ze zahraničních zdrojů. A nestačí se divit. Zahraniční média demýtizují sametovou revoluci i Václava Havla a konstatují, že dnes jsou v Česku lidé frustrováni.

Americký historik James Krapfl například vydal přelomovou publikaci, v níž se zabývá otázkou, co vlastně chtěli Češi v roce 1989.  A výsledek je velmi překvapivý, v mnoha ohledech překonává stále opakované mýty o 17. listopadu.  Ve své knize Revoluce s lidskou tváří, která je výsledkem dlouholetého studia mnoha archivních materiálů a dokumentů, Krapfl   došel k závěru, že Češi nechtěli kapitalismus, ale obrozený socialismus a spravedlnost, tedy zrušení privilegií pro vybrané skupiny společnosti. Klíčovým ideálem revoluce byla podle Krapfla  lidskost a důstojnost a jejich povýšení nad ideologii. A právě tyto ideály přinutily lidi vyjít do ulic. Navzdory jejich přání ale začala udávat směr nová mocenská elita z Prahy a začal se zvětšovat rozdíl mezi ní a regionálními aktivisty.

Průzkum názoru lidí v roce 1989 jasně říkal, že zavedení kapitalismu by chtělo jen 10 % lidí

 

Obraz, jenž před námi tímto způsobem vyvstává, otevírá pohled na překvapivě idealistickou revoluci, která byla zároveň sociální i politická, ba do jisté míry náboženská. K ústředním ideálům revoluce a nové společnosti patřily nenásilí, samoorganizace, demokracie, férovost, spravedlivost, slušnost a především lidskost. Občané v roce 1989 usilovali o demokracii, která měla zaručit přímou účast lidí na rozhodování pomocí referend a odvolatelnost politiků, kteří zklamou důvěru voličů. Legitimnost volených zástupců a institucí měla být pravidelně testována lidovým hlasováním, a to nejen ve sféře politiky, nýbrž například i na pracovištích – rovněž ředitelé podniků měli být voleni jejich zaměstnanci. Autor také dokazuje, že demokracie, kterou si lidé v roce 1989 přáli, nebyla v očích lidu apriori neslučitelná s ideály socialismu. Socialismus totiž nebyl natolik všeobecně zdiskreditovaným ideálem, jak dnes tvrdí mnozí badatelé a politici. Lidé si nepřáli návrat ke kapitalismu a jejich požadavky nebyly materialistické povahy.

 

Zdroj : kniha Revoluce s lidskou tváří od Jamese Krapfla .

A v praxi těchto následujících let nové elity v přímém protivu „ nejsme, jako oni“ začali s čistkami na pracovištích zneužitím buněk Občanského fóra, které porušilo proklamovanou zásadu odchodu politických stran z pracovišť, výměnu vedoucích pracovníků za souhlas s jejich politikou a souhlasem s dosazením do funkcí své lidí a jejich podřízení se novým pánům. A takto čistky pokračovali na všech úrovních státní správy, bezpečnostních složek, armády a pod. V bezpečnostních složkách byli příslušníci donuceni podepisovat prohlášení bezpodmínečnému souhlasu věrnosti novému režimu a k tomuto účelu byly protiprávně zřízeny tkzv. Občanské komise, které byly mimo právní systém státu, a porušovaly “ Listinu práv a svobod” I Ústavu státu.

Dnes skloňovaný “samet” se např. změnil v drsný “šmirgl” v České Třebové v roce 1989, kde zfanatizovaní

studenti gymnázia na tkzv. “ soudu “ dohnali k sebevraždě svého ředitele za přispění režizéra Krejčíka který si zde zbíral “ body” pro svůj připravovaný film.

 

Takto by se dalo pokračovat I dále, rozkradení národního majetku a rozprodání většiny do zahraničí jsou protinárodní činy, které nebudou v budoucnosti určitě jen tak zamlčovány, jako dosud.

 

A pomalu bylo cítit, jak k nám táhne smrad kapitalismu .

 

Největší selhání “ nových pánů “ však je rozbití Československa na dva státečky, bez referenda, což bylo a stále bude nedemokratický čin, jen kvůli úzkým partajním zájmů Klause a Mečiara.

 

Kdo je tedy “demokrat”, jak se chlubí kapitalistické elity ?

 

V roce 1948 ztratili moc kapitalistické elity a rozpoutali protistátní teror, vytvářeli ozbrojené teroristické

skupiny které vraždili příslušníky bezpečnosti, členy obecních samospráv atd.

 

V roce 1989 ztratili moc “ komunisté “ a zachovali se určitě demokraticky !

 

Redakční článek.

 

 

 

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vzpoura proti kapitálu. Před devatenácti lety vzplála bitva o Vyšehrad.

Zasahuje kapitalistická policie, proti občanům co nechtějí současný kapitalismus. A zasahuje brutálněji než socialistická policie v roce 1989, o tom se mlčí, raději se plácá o roce 1989. 
Před patnácti lety se v médiích objevovaly titulky o válce v Praze. Zasedání Mezinárodního měnového fondu si nenechaly ujít tisíce odpůrců globalizace, domácích i zahraničních. V ulicích hlavního města tak proti sobě stanulo na 12 tisíc demonstrantů a 11 tisíc policistů.
 
Miloš Zeman byl premiérem, Stanislav Gross ministrem vnitra a Jiří Paroubek náměstkem pražského primátora. Všichni se počátkem září roku 2000 intenzivně připravovali na 55. zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) a na celou řadu ohlášených či neohlášených demonstrací.

2-demonsztrace.jpg


 
 

2.-mmf.jpg

Více ve fotogalerii :

Zobrazit fotogalerii

A toto je „ kapitalistická policie“, to režimní zdělovadla nepíší o chudácích demonstrantech, jak je ten zlý režim postihuje. Jako vykřikují ti co za zahraniční peníze demonstrovali proti socialistickému režimu. 

 

 

 

 

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Jak kvalifikovaná byla tkzv. Vyšetřovací komise pro události 17. listopadu , tady je ukázka jak "šetřila".

V polistopadové přetvářce roku 1989 bylo možno se dopátrat lustračních tajemství a bylo zřejmé, že materiály nejsou a nemohou být kompletní, že si je nové panstvo rozebíralo a odnášelo v proslulých igelitových taškách, které proslavily české občany v celé Evropě.
Netrvalo totiž déle než půl roku po zmíněné "velké revoltě", kdy Václav Havel, coby hlava státu a kandidát tajné spolupráce s StB, pravil: "Stalo se bezpočet věcí špatných, mnoho věcí se nešťastně zauzlilo. Celá lustrační historie, která se vleče a zauzluje nejrůznějšími způsoby, to je cosi, co nikdo nepředvídal a nikdo nechtěl. Mělo by to podle mého mínění skončit!"  Po dokumentech KGB se nikdo  nepídí a po rozkradených souborech nepátrá.
Začalo to vlastně již trapnou komisí pro vyšetřování událostí 17. listopadu. Generál Vacek, předvolaný jako svědek, se usmíval, když vyprávěl a psal o svém vystoupení před vyšetřovací komisí. Přehlédl pány starší i mladší a spočetl si, kolik sedí v místnosti agentů Státní bezpečnosti či jiných zájmových skupin. Proto si nedělal iluze, jak vyšetřování skončí. Ostatně zasvěcenci věděli, že takzvaný revoluční masakr byl režírován StB,/mrtvý student, který se jen na chvíli schoval/ a že pánové v uniformách i bez uniforem patřili k jednomu sboru, a těm, jimž bylo "naloženo", bylo vyplaceno bolestné.
Členové nezávislé komise pro otázky lustrací (při federálním ministerstvu vnitra) vědí, že o některých případech se hlasovalo. O jednom konkrétním muži mezi námi usoudilo šest členů, že jej pokládají za fízla, šest dalších jej shledalo nevinným. Protože byl výsledek, jak by řekl fotbalový fanoušek, plichta, rozhodli nakonec, že agentem nebyl.
Mám však i své zkušenosti o jiných postupech, kdy se z kupy lží a hnoje vybudovala svatá pravda, na jejímž zpečetění se podílel sám prezident Havel.
Lustrace se prostě staly hrozbou - chceme-li uškodit. Vadí-li někdo politickým záměrům, tajemný kouzelník vytáhne z klobouku nového králíka. Také v okamžiku, kdy se schyluje k maléru, je lépe vyvolat nečekaný skandál, nakrmit bulvární plátky a denní tisku.

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 

 

 

5.-28-rijen.jpg

pomnik.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ovšem to oslovení je mimo realitu, toto není slušný a natož "vážený člověk" .

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Proč arabští imigranti neimigrují do bohatých arabských zemí? 

 

 

 

 

predseda-ligy-arabskych-zemi.---kopie.jpg

Předseda Ligy arabských zemí  Ahmed Aboul Gheit. 

 

Tento rozhovor otevře oči ...

Jenže ji nepoložil nikdo z evropských činitelů. V interview se však na to zeptal čínský televizní kanál Tian Wei předsedy Ligy arabských zemí Ahmeda Aboula Gheita. Předseda Ligy arabských zemí Ahmed Aboul Gheit čínskému kanálu Tian Wei řekl, že arabské země jsou imigrantům zcela otevřené, avšak imigrace má svá jasná pravidla. A to především v tom, že imigrantům nejsou přiznávány žádné výjimky a imigranti musí dodržovat zákony a podléhají trestnímu řádu v nezmešené míře jako místní občané.S požádáním o azyl musí v arabských zemích imigranti podepsat dokument, v němž se zavazují respektovat zákony a pravidla země a přijímají její kulturu a jurisdikci včetně trestního řádu, který podobně jako v USA, disponuje až trestem smrti.V případech mírnějších trestů jsou pak hned po jejich odpykání ze země odsunuti. Dále musí podepsat smlouvu, že veškerou poskytnutou materiální pomoc do dvou let splatí, jinak jim propadne veškerý majetek a budou rovněž deportováni.

« Ale Západní Evropa se přece k imigrantům chová volněji ? », namítla čínská novinářka.

Generální sekretář Arabské ligy na to odvětil, že to vše jednou skončí tím, že se Západní Evropa probere, a bude vidět situaci takovou, jakou skutečně je.Doporučil západním činitelům zkušenost – na vlastní kůži si požádat o azyl v Dohze, Kataru či Saúdské Arábii. « A oni by se probrali ! », konstatoval předseda Arabské ligy Gheit.Z tohoto pohledu se jeví prakticky všichni arabští uprchlíci migrující do Evropy ekonomickými, protože v případě jejich skutečné nouze by mohli imigrovat i do zemí teritoriálně a kulturně blžších, které k pomoci nakonec i zavazuje jeden z 5 základních pilířů islámu.Za imigrační nepořádek si tak Západní Evropa se svými liberálními multikulturními levicovými vládami může víceméně sama.

Není tedy zřejmě pravdou, že bychom museli přijímat a vydržovat za miliardy eur masy imigrantů. Ostatně, předseda Arabské ligy Gheit dal všem proimigračním evropským politikům velkorysou nabídku: zkusit si požádat o azyl v Dohze či Kataru.

A taková nabídka se přece neodmítá, že?

Zdroj: nemzeti.netvoxnr.com