--------------------------------------------------------------------------

Hypersonický raketový systém "Avangard"

Hypersonická střela Avangard, vytvořená v Rusku, je ve skutečnosti komplex, jehož klíčovým prvkem je naváděná hlavice dodaná k cíli mezikontinentální balistickou střelou. Rychlost bloku dosahuje 9,5 km/s, což mu dodává kinetickou energii odpovídající 18 tunám TNT bez započtení výkonu hlavice.

Poprvé prezident Putin oznámil existenci bloku s názvem „Avangard“ v roce 2018 ve svém poselství Federálnímu shromáždění a o něco později vrchní velitel strategických raketových sil Karakaev řekl, že tato zbraň by byla velmi účinná reakce na expanzi amerického systému protiraketové obrany a objasnila, že „Avangard“ byly úspěšně dokončeny testy.Podle neoficiálních informací první testy komplexu, o kterých se hovořilo, že jsou považovány za neúspěšné, aktivně proběhly v letech 2013 a 2015 na kosmodromu Bajkonur a na polohovacím místě Dombarovskij v oblasti Orenburg. Poté byla nosičem raketa UR-100N UTTH, pro kterou byly modernizováno odpalovací zařízení sil.

Podle některých údajů se první úspěšný start rakety s blokem Avangard uskutečnil v prosinci 2018. Startoval z Dombarovského regionu a rychle zasáhl určený cíl na cvičišti Kura na Kamčatce, přičemž urazil vzdálenost asi 6000 kilometrů. Poté bylo oficiálně oznámeno, že požadované testy byly v plném rozsahu dokončeny a komplex byl připraven k uvedení do provozu strategických raketových sil.

V současnosti, podle otevřených údajů, Rusko již uvedlo do bojové služby první Avangardy, sestávající ze dvou pluků 13. raketové divize. V rámci první fáze rozmístění komplexu budou do konce roku 2025 vycvičeny další dva pluky založené na silech, každý po 6 ICBM.

Přesné technické parametry Avangardu jsou z pochopitelných důvodů drženy v tajnosti, ale je známo, že tato hlavice s mezikontinentálním doletem je schopná rychlosti přesahující 20 Machů a podle jiných zdrojů i 27 Machů neboli asi 32 000 km/h. Navíc jeho let probíhá s takzvaným „hlubokým manévrováním“ ve výšce a kurzu, což znamená jeho ochranu před všemi existujícími systémy protivzdušné obrany a protiraketové obrany.

Strategická střela Avangard se od ostatních jednotek podobné konstrukce, které létají na cíle s balistickou trajektorií, zásadně liší tím, že se pohybuje v hustých vrstvách atmosféry ve výškách několika desítek kilometrů. Navíc síla jeho hlavice se může pohybovat od 800 kilotun do 2 megatun.Díky své speciální konstrukci a pokročilým kompozitním materiálům vydrží Avangard povrchové zahřívání až 1600℃ a ve zvláště kritických oblastech - až 2000℃. Stabilně si přitom zachovává aerodynamické vlastnosti a po celou dobu letu se správně ovládá.

V současné době jsou standardními nosiči hypersonických Avangardů časem prověřená střela UR-100N UTTH, ale v budoucnu ji plánují nahradit nejnovějšími ICBM typu Sarmat.

V zahraničí velmi vážně posuzovali schopnosti Avangardu – například generál amerických ozbrojených sil Terrence O'Shaughnessy oznámil, že nový komplex, který vstoupil do služby u ruských strategických raketových sil, může snadno obejít stávající USA protiraketový „štít“ a do 15 minut po startu zavést přesný zásah do jakéhokoli bodu v zemi.

O'Shaughnessyho slova doplnil americký vojenský expert na vědu a techniku ​​Paul Freischtler, který řekl, že Avangard je nyní jediným strategickým hypersonickým komplexem na světě a Rusko se stalo jedinou zemí, kde takové řešení funguje.

V Japonsku, když mluvíme o ruském Avangardu, to nazývají skutečnou bolestí hlavy pro americké vojenské oddělení a dodali, že zničit takové hlavice je téměř nemožné a současný americký systém protiraketové obrany s nimi není schopen bojova

Převzato : Max Antonov ,Techkult- novinky v oblasti špičkových technologií.

Upravil : MV.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Československo si 17. listopadu připomíná 33. výročí zinscenování VKR (Velké kabátové revoluce) obětavými příslušníky 2. Správy SNB a členy Socialistického svazu mládeže, kteří sehráli, aniž by o tom věděli, komparz na svržení socialistického zřízení v ČSSR. Sametové chucpe, po jehož provedení následovala transformace ekonomiky jako největší rozkrádačka ve Střední Evropě a k moci se dostali dopředu vybraní a pečlivě v zahraničí a pod dohledem pro změnu 1. Správy SNB studující kádři Prognostického ústavu v Praze, kteří v cizině nabírali zkušenosti na chystanou transformaci, která původně byla maskována jako Gorbačovova perestrojka, ale nakonec z toho byl regulérní státní převrat, i když dopředu připravený, dohodnutý a po havlovsku tak nějak absurdně zrealizovaný.

Převrat  17. listopadu 1989

Teatrální předání moci v Československu. Vlevo řízená opozice v čele se zaměstnancem pivovaru Václavem Havlem, vpravo komunistická vláda Ladislava Adamce. Komedie, která přepsala dějiny.

17. listopad 1989, příčiny a transformace společnosti.

Z pohledu radikální levice a pohledu je událost 17. listopadu 1989 a následný pád socialismu interpretován jako důsledek vnitřních rozporů tehdejšího systému a jako nástup kapitalismu, který přinesl nové formy třídního vykořisťování. Radikální levice i marxisté na tyto události pohlížejí v několika klíčových rovinách:

1. Rozklad státního socialismu a vnitřní rozpory

Radikální levice i marxisté vnímají listopad 1989 jako výsledek hromadění rozporů uvnitř státního socialismu, který se stále více vzdálil od původních ideálů dělnické samosprávy a rovnosti. Tento systém byl podle analýzy zatížen byrokracií, centralizovaným řízením a odtržeností od potřeb pracujících. Namísto demokratického socialismu s aktivní účastí dělnické třídy se systém proměnil v technokratický a autoritářský režim. Přirozené tendence k demokratizaci a kritické opozici byly potlačovány, což nakonec vedlo k tomu, že lidé ztratili víru v socialismus, jaký zažili.

2. Restaurace kapitalismu a nové formy vykořisťování

Listopad 1989 byl především okamžikem, kdy se otevřela cesta pro návrat kapitalismu. Tento politický převrat nepřinesl skutečnou svobodu pro pracující třídu, ale vedl k opětovnému nastolení třídního systému, v němž malá skupina vlastníků ovládá většinu bohatství. Privatizace a neoliberální reformy přinesly výrazné zvýšení sociálních rozdílů, komercializaci veřejných služeb a ztrátu jistot pro běžné občany. Kapitalistický systém podle marxistického pohledu znovu přivedl třídní boj, ale tentokrát v moderní podobě, kdy pracující čelí prekarizaci, nižší stabilitě zaměstnání a oslabení práv.

3. Ideologický obrat a kulturní hegemonie

Listopad 1989 je nejen politický, ale i kulturní a ideologický obrat. Kapitalismus v Česku upevnil svou hegemonii tím, že se svoboda a demokracie začaly ztotožňovat s tržním hospodářstvím, přičemž jiné alternativy byly postupně marginalizovány nebo vnímány jako návrat k totalitě.Teorie zde hovoří o „falešném vědomí“ – ideologii, která pracující přesvědčuje, že kapitalismus je jediný systém schopný zajistit svobodu, i když reálně produkuje nerovnosti a nejistoty. Významná role médií a vzdělávacích institucí v tomto procesu vedla k vnitřnímu přijetí kapitalistických hodnot, které jsou přitom jádrem třídního útlaku.

4. Oslabení mezinárodního socialistického hnutí

Listopad 1989 je i událost, která měla dalekosáhlé důsledky pro mezinárodní socialistické a dělnické hnutí. Pád státního socialismu ve střední a východní Evropě oslabil pozici socialismu globálně a posílil hegemonii kapitalismu. Tím se výrazně ztížilo prosazování alternativ vůči kapitalismu, protože symbolická prohra v očích veřejnosti posílila dojem, že kapitalismus je historicky vítězným systémem.

5. Inspirace pro novou levici

Na druhé straně levice i radikální a marxisté vidí i pozitivní aspekt listopadových událostí, a to jako inspiraci pro hledání demokratičtějších a participativnějších forem socialismu. Kritika státního socialismu, která vzešla z marxistických a levicových kruhů, vedla k debatě o tom, jak vytvořit socialismus, který bude respektovat demokratické principy, individuální svobody a participaci obyčejných lidí na rozhodování.

Z levicové perspektivy byl tedy 17. listopad 1989 historickým mezníkem, kdy se neuskutečnilo „skutečné osvobození“ pracujících, ale spíše změna v podobě útlaku – návrat kapitalistických struktur v modernizované podobě levice i marxisté a ostatní pokrokový občané, často apelují na to, že listopad by měl být připomínán nejen jako symbol pádu autoritářství, ale i jako připomínka nezbytnosti hledání takové společnosti, která bude skutečně spravedlivá a demokratická, bez třídního vykořisťování.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

V navazujících 90 létech

došlo v Českoslvensku k mnoha mimoprávním praktikám a hospodářským trestním činům, které zásadně ovlivnily ekonomiku i společnost. Vlivem rychlé transformace a nejasné právní úpravy se nově vznikající tržní prostředí stalo živnou půdou pro finanční machinace a podvody. Hlavní problémy tohoto období zahrnují:

1. Tunelování a kuponová privatizace

• Tunelování podniků: Majitelé často „vytunelovali“ podniky, tedy systematicky odčerpávali jejich prostředky do soukromých účtů nebo jiných firem, čímž státní majetek převedli do svých rukou. Často tak činili přes nastrčené firmy nebo prostřednictvím složitých finančních operací, které běžní investoři či pracovníci nedokázali sledovat.

• Kuponová privatizace: Tento mechanismus umožnil občanům investovat do národních podniků pomocí kuponů, ale kvůli nedostatečné regulaci vedl k obrovským ztrátám. Investiční fondy, které spravovaly kupony lidí, často převedly finance do rukou jednotlivců bez odpovídající kontroly.

2. Bankovní krize a úvěrové podvody

• Rizikové úvěry: Státem vlastněné banky poskytovaly velké úvěry novým firmám, často bez dostatečného zajištění a kontroly. Mnohé z těchto půjček nebyly nikdy splaceny, což vedlo ke kolapsu několika bank a nakonec k jejich sanaci z veřejných prostředků.

• Krachy bank: Pod tíhou špatných úvěrů a rozkrádání musela vláda zachraňovat velké bankovní domy, což přeneslo finanční břemeno na stát a daňové poplatníky.

3. Manipulace s trhem a insider trading

• Insider trading: Neregulovaný kapitálový trh umožňoval využívání neveřejných informací pro osobní zisk. Skupiny s kontakty v nově vzniklých privatizovaných firmách získávaly neveřejné informace, které jim umožnily strategicky nakupovat nebo prodávat akcie a vytvářet tím umělé hodnoty.

• Manipulace cen: Některé investiční skupiny záměrně manipulovaly cenami akcií, aby vydělaly na cenových výkyvech, čímž způsobovaly značné finanční ztráty drobným investo

         Kult individualismu: Transformace společnosti směrem k neoliberálním hodnotám zvýšila důraz na individuální úspěch a konkurenci, zatímco solidarita a kolektivní hodnoty ustoupily do pozadí.

MV.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dnešní komercializace, globalizace – a jejich granty a kvóty

Velká česká kultura a média skončila nejpozději s rokem 2000, a je zajímavé, že inkriminovanou větu „Musíme skoncovat s obrazem Československa jako země umění a kultury“, která se beze zbytku naplnila, pronesl Václav Klaus jen pár let po tom, co jeho britská učitelka liberalizace Margaret Thatcherová založila – státem placenou nekomerční uměleckou televizní stanici BBC4! Dnešní obsazování křesla ministerstva kultury bývalými zubaři a armádními důstojníky je už jen trapný následek. Je paradoxní, že Václav Klaus, který úspěšně prosadil první fenomén, jenž zničil českou kulturu: komercializaci, je nyní úhlavním nepřítelem druhého jevu, který byl i díky klausovské komercializaci do naší země vpuštěn a který nyní českou kulturu doráží: globalizace.

K tomu malé ohlédnutí a srovnání: Úspěch našich tvůrců na západě 60. - 80. let byl způsoben i tím, že mezi zeměmi na Východě i na Západě tehdy ještě existovaly vzájemně podpůrné struktury, a tak každé kvalitní české nebo slovenské dílo bylo ihned rozšířeno ve všech zemích východního RVHP, což pro ně většinou znamenalo, že si ho nemohli nevšimnout ani v zemích západního EHS. Obrovský světový úspěch tvůrců jako Pavel Kohout, Ivan Klíma nebo Bohumil Hrabal začal jejich východoněmeckým překladem do němčiny, nemalý úspěch písní dvojice Suchý-Šlitr v latinskoamerickém světě zase stejným způsobem na Kubě. A opět stejným způsobem – jak už jsme zmínili, když jsme citovali nejprestižnější divadelní periodikum Theater heute a jeho dobovou větu „divadelní bůh sídlí v Praze“ – se prosadila československá malá avantgardní divadla 60. let. Dnes se ale vyplnila slova Jana Wericha, která řekl v Horníčkových Hovorech H, že pokud českou duši zachvátí americká imperiální kultura (která, jak dodávám, je ve svých okupačních technikách daleko invazivnější a efektivnější, než byla kultura sovětská) bude s českou duší amen.

Zapomínat bychom ale neměli ani na ty, kteří, inspirováni Palachem, protestují svou smrtí proti marasmu a lhostejnosti současné společnosti. Tak jako jsem sbíral vyprávění jeho blízkých o Janu Palachovi, nyní sbírám střípky životů lidí, jako byli noví apelativně upálení po roce 1989. Například Jozef Aszmongyi, Slovák žijící v Čechách, se v roce 1992 upálil v Nymburce na protest proti rozdělení Československa, upálení z roku 2003 Zdeněk Adamec (jehož příběh inspiroval k ztvárnění nejen české písničkáře Pepu Nose a Dášu Vokatou, ale i polského publicistu Mariusze Szczygieła a rakouského spisovatele, nositele Nobelovy ceny Petera Handkeho) a Roman Mášl po sobě zanechali manifesty proti narůstající asociálnosti a odcizenosti režimu. Prezident Klaus (podobně jako Ludvík Svoboda v roce 1969) tehdy „vyzval mladé lidi, aby se neupalovali“, aniž by zreflektoval, nakolik je se svou asociální politikou sám příčinou jejich odchodu.

Desítky těch, kteří se zabili po roce 1989 na protest proti našemu současnému režimu (!), měly také jména, a ta jsou dnes opět zametána pod koberec. Některá z nich přesto unikla do médií: Jozef Aszmongyi (upálil se v roce 1992 na protest proti rozdělení Československa), Zdeněk Adamec a Roman Mášl (zemřeli roku 2003 stejnou smrtí, z níž obvinili asociálnost dnešního režimu) a Tomáš Strnad a Jaroslav Janota, kteří se zabili v roce 2012 a 2017 na protest proti nelidskosti dnešního systému českých exekucí.

Tomáš Koloc

zdroj : Převzato z Parlamentních  listů

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

----------------------------------------------------------

Nejvíce válčící národ na světě

USA byly ve válce 225 z 243 let od roku 1776.

Historie zahraniční politiky USA je násilná a krvavá, i když to nemusí být nutně dominantní vnímání většiny Američanů.Od hraničních válek podmanění proti domorodým národům až po koloniální války proti Mexiku, Španělsku a Filipínám, intervence studené války v Koreji, na Kubě, v Dominikánské republice, Vietnamu, Nikaragui, Grenadě, Libanonu, Panamě, Libyi a dalších zemích, po Intervence ze studené války v Somálsku, Iráku, Súdánu, Afghánistánu a Kosovu a intervence po 11. září v Afghánistánu, Iráku, Pákistánu, Somálsku, Jemenu a Libyi mají dnes USA bezkonkurenční záznamy o válce a zahraničních vojenských intervencích. Existuje v jeho historii několik období, kdy USA nebyly zapojeny do války nebo vojenských útoků na jiné země. USA jsou navíc největším světovým výrobcem a vývozcem vojenských zbraní, májí vojenský rozpočet několikanásobně vyšší než všichni jeho nejbližší soupeři dohromady. Je to ve skutečnosti nejvíce válčící národ v moderní historii. Právě v tomto historickém kontextu se musíme pokusit porozumět jeho současnému vojenskému zapojení v Iráku, Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu, Africkém rohu a Libyi.

Kulturně a politicky zakořeněná ideologie USA - její militarizovaný patriotismus - zaslepuje její vůdce a veřejnost před zájmy a důsledky jejich vojenských zásahů a udržuje pravděpodobnost budoucích vojenských intervencí po světě. Jen málo Američanů připouští, že války její země za posledních několik desetiletí zabily, zranily a vysídlily doslova miliony lidí, nejčastěji pro malý nebo žádný pozitivní výsledek, ať už ze strategického, nebo ideologického hlediska - že ve skutečnosti jsou důsledky jejích zásahů v reálném světě prakticky vždy popíráním vlastních deklarovaných hodnot svobody a demokracie Sále více lidí si sklade otázku, proč jsou USA ochotny obětovat tisíce nebo dokonce miliony životů, aby zajistily své strategické zájmy, nebo proč je americká populace tak trvale zranitelná vůči ideologickým výzvám vůdců, které maskují hlubší strategické důvody násilných intervencí. I když je nepravděpodobné, že by se jeho strategické zájmy v blízké budoucnosti změnily nebo, že by se vojensko-průmyslový komplex mohl významně zmenšit, vždy existuje naděje, že by mohli vzniknout noví vůdci a mohla by se objevit mírová hnutí, která by byla schopna napadnout, a možná i změnit militarizovaný patriotismus a hluboce zakořeněná kultura násilí, díky nimž se USA stávají nejnásilnějším státem na světě.

Zdroj . volně přístupné údaje ze zpravodajství ve světě

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak se dělá  současná propaganda.

1. Odvedení pozornosti

Hlavním prvkem manipulace společnosti je odvedení pozornosti lidí od důležitých problémů a rozhodnutí politických a ekonomických vládnoucích kruhů neustálým sycením informačního prostoru bezvýznamnými zprávami. Metoda odvedení je velmi důležitá proto, aby se zabránilo tomu, aby občané získali důležité vědomosti v oblasti moderních filozofických trendů, pokročilé vědy, ekonomie, psychologie, neurobiologie a kybernetiky. Namísto toho je informační prostor naplněn zprávami o sportu, showbyznysu, mystice a dalších informačních složkách založených na pozůstatcích lidských instinktů od erotiky po tvrdou pornografii a od každodenních rodinných příběhů až po pochybné způsoby, jak rychle a snadno vydělat peníze.

2. Problém – reakce – řešení

Vytvoří se problém, druh „situace“, který má vyvolat určitou reakci mezi obyvatelstvem s tím, aby si ono samo vyžádalo přijetí opatření, která jsou potřebná pro vládnoucí kruhy. Například uvolnit spirálu násilí ve městech nebo organizovat krvavé teroristické činy, aby občané požadovali přijetí zákonů na posílení bezpečnostních opatření a prosazování politiky, která porušuje občanské svobody. Druhá metoda je způsobit nějakou ekonomickou, teroristickou nebo technogenní krizi, aby přinutili lidi přijmout v jejich myslích opatření k odstranění důsledků, jako „nevyhnutelné zlo“, ačkoli tyto porušují jejich sociální práva. Je třeba pochopit, že krize se samy nerodí.

Vytváří je současné elity které jsou u moci.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

9999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999999

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vzpoura proti kapitálu. Před devatenácti lety vzplála bitva o Vyšehrad.

Zasahuje kapitalistická policie, proti občanům co nechtějí současný kapitalismus. A zasahuje brutálněji než socialistická policie v roce 1989, o tom se mlčí, raději se plácá o roce 1989. 
Před patnácti lety se v médiích objevovaly titulky o válce v Praze. Zasedání Mezinárodního měnového fondu si nenechaly ujít tisíce odpůrců globalizace, domácích i zahraničních. V ulicích hlavního města tak proti sobě stanulo na 12 tisíc demonstrantů a 11 tisíc policistů.
 
Miloš Zeman byl premiérem, Stanislav Gross ministrem vnitra a Jiří Paroubek náměstkem pražského primátora. Všichni se počátkem září roku 2000 intenzivně připravovali na 55. zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) a na celou řadu ohlášených či neohlášených demonstrací.

Více ve fotogalerii :

Zobrazit fotogalerii

A toto je „ kapitalistická policie“, to režimní zdělovadla nepíší o chudácích demonstrantech, jak je ten zlý režim postihuje. Jako vykřikují ti co za zahraniční peníze demonstrovali proti socialistickému režimu. 

Fotogalerie

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak kvalifikovaná byla tkzv. Vyšetřovací komise pro události 17. listopadu , tady je ukázka jak "šetřila".

V polistopadové přetvářce roku 1989 bylo možno se dopátrat lustračních tajemství a bylo zřejmé, že materiály nejsou a nemohou být kompletní, že si je nové panstvo rozebíralo a odnášelo v proslulých igelitových taškách, které proslavily české občany v celé Evropě.
Netrvalo totiž déle než půl roku po zmíněné "velké revoltě", kdy Václav Havel, coby hlava státu a kandidát tajné spolupráce s StB, pravil: "Stalo se bezpočet věcí špatných, mnoho věcí se nešťastně zauzlilo. Celá lustrační historie, která se vleče a zauzluje nejrůznějšími způsoby, to je cosi, co nikdo nepředvídal a nikdo nechtěl. Mělo by to podle mého mínění skončit!"  Po dokumentech KGB se nikdo  nepídí a po rozkradených souborech nepátrá.
Začalo to vlastně již trapnou komisí pro vyšetřování událostí 17. listopadu. Generál Vacek, předvolaný jako svědek, se usmíval, když vyprávěl a psal o svém vystoupení před vyšetřovací komisí. Přehlédl pány starší i mladší a spočetl si, kolik sedí v místnosti agentů Státní bezpečnosti či jiných zájmových skupin. Proto si nedělal iluze, jak vyšetřování skončí. Ostatně zasvěcenci věděli, že takzvaný revoluční masakr byl režírován StB,/mrtvý student, který se jen na chvíli schoval/ a že pánové v uniformách i bez uniforem patřili k jednomu sboru, a těm, jimž bylo "naloženo", bylo vyplaceno bolestné.
Členové nezávislé komise pro otázky lustrací (při federálním ministerstvu vnitra) vědí, že o některých případech se hlasovalo. O jednom konkrétním muži mezi námi usoudilo šest členů, že jej pokládají za fízla, šest dalších jej shledalo nevinným. Protože byl výsledek, jak by řekl fotbalový fanoušek, plichta, rozhodli nakonec, že agentem nebyl.
Mám však i své zkušenosti o jiných postupech, kdy se z kupy lží a hnoje vybudovala svatá pravda, na jejímž zpečetění se podílel sám prezident Havel.
Lustrace se prostě staly hrozbou - chceme-li uškodit. Vadí-li někdo politickým záměrům, tajemný kouzelník vytáhne z klobouku nového králíka. Také v okamžiku, kdy se schyluje k maléru, je lépe vyvolat nečekaný skandál, nakrmit bulvární plátky a denní tisku.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Proč arabští imigranti neimigrují do bohatých arabských zemí?

Předseda Ligy arabských zemí  Ahmed Aboul Gheit. 

Tento rozhovor otevře oči ...

Jenže ji nepoložil nikdo z evropských činitelů. V interview se však na to zeptal čínský televizní kanál Tian Wei předsedy Ligy arabských zemí Ahmeda Aboula Gheita. Předseda Ligy arabských zemí Ahmed Aboul Gheit čínskému kanálu Tian Wei řekl, že arabské země jsou imigrantům zcela otevřené, avšak imigrace má svá jasná pravidla. A to především v tom, že imigrantům nejsou přiznávány žádné výjimky a imigranti musí dodržovat zákony a podléhají trestnímu řádu v nezmešené míře jako místní občané.S požádáním o azyl musí v arabských zemích imigranti podepsat dokument, v němž se zavazují respektovat zákony a pravidla země a přijímají její kulturu a jurisdikci včetně trestního řádu, který podobně jako v USA, disponuje až trestem smrti.V případech mírnějších trestů jsou pak hned po jejich odpykání ze země odsunuti. Dále musí podepsat smlouvu, že veškerou poskytnutou materiální pomoc do dvou let splatí, jinak jim propadne veškerý majetek a budou rovněž deportováni.

« Ale Západní Evropa se přece k imigrantům chová volněji ? », namítla čínská novinářka.

Generální sekretář Arabské ligy na to odvětil, že to vše jednou skončí tím, že se Západní Evropa probere, a bude vidět situaci takovou, jakou skutečně je.Doporučil západním činitelům zkušenost – na vlastní kůži si požádat o azyl v Dohze, Kataru či Saúdské Arábii. « A oni by se probrali ! », konstatoval předseda Arabské ligy Gheit.Z tohoto pohledu se jeví prakticky všichni arabští uprchlíci migrující do Evropy ekonomickými, protože v případě jejich skutečné nouze by mohli imigrovat i do zemí teritoriálně a kulturně blžších, které k pomoci nakonec i zavazuje jeden z 5 základních pilířů islámu.Za imigrační nepořádek si tak Západní Evropa se svými liberálními multikulturními levicovými vládami může víceméně sama.

Není tedy zřejmě pravdou, že bychom museli přijímat a vydržovat za miliardy eur masy imigrantů. Ostatně, předseda Arabské ligy Gheit dal všem proimigračním evropským politikům velkorysou nabídku: zkusit si požádat o azyl v Dohze či Kataru.

A taková nabídka se přece neodmítá, že?

Zdroj: nemzeti.net, voxnr.com